Neziskovky papežštější než papež

Musím od poslední konference stále přemýšlet nad etikou neziskových organizací. Proč neziskové organizace chrání společnost před tím, co řeší každý den? Proč nemají zájem psát o tom čemu se věnují? Podle mě je etické nelhat, říkat pravdu a především nezamlčovat realitu. Proč nám stále přijde, že lidé jsou nekompetentní si určit, komu budou přispívat, co budou číst a o co se budou zajímat. Milé neziskovky, máte snad pocit, že jste jediní, koho vaše téma zajímá? Vůbec ne, nejste v tom sami!

Televize je plná politiků, bouraček, loupeží, kolik toho češi nakoupí, že bude levná hera, reklama na zubní pastu, doplňky výživy, nový apple, vaření u slavných osobností a my se bojíme říct, co se děje ve vedlejší ulici nebo možná i ve stejném baráku? Dan Pallotta měl pravdu. Lidé utrácejí miliardy za počítačové hry, ve kterých se navzájem masakrují, ale my neziskovky se bojíme říct o finanční pomoc na reálně trpící lidi, zvířata, přírodu, projekty?

Upřímně, co je vlastně doopravdy etické?

Copak neziskovky mohou za to, že se ubližuje druhým? Co je etického na tom, že otec znásilní svou dceru, že matka zavírá své děti na celé dny ve sklepě, že pro některé lidi má flaška rumu vyšší cenu než jejich děti, že někteří lidé nemají peníze na osobní asistenci, aby se mohli vůbec najíst, že lidé umrzají na ulici nebo umírají doma osamocení? Že matky s dětmi nemají kam jít, když jim partner vymění zámky, že někdo stáhne psa z kůže zaživa, že lidé z dětských domovů nemají po dosažení dospělosti kam jít, že děti mají exekuce?

Oproti tomu, co je neetického na tom požádat druhé o pomoc, abyste mohli pomáhat? Co je neetického na tom říct, co řešíte každý den a že tohle nejsou výjimečné případy.

Lidé z neziskových organizací, apeluji na vás.

Až budete psát své výroční zprávy, až budete vymýšlet svůj další příspěvek na sociální sítě, až budete psát článek na svoje webové stránky, až budete posílat další tiskovou zprávu do medií, zamyslete se nad tím, co je skutečně etické. Podle mě je etické nelhat, etické je říkat pravdu a etické je nezamlčovat informace. Přestaňte se stydět za to, co děláte.

Jste to vy, kdo pomáhá, kdo řeší problémy, kdo drží jiné nad vodou.

Řekněte konkrétní příběhy. Co se stane, když nepomůžete, co se děje právě teď a proč to bez vás očividně nejde. Najděte své sebevědomí a nebojte se říkat, že děláte věci správné a správně.

Milá azylová a denní centra, prostě na férovku napište, kolik vašich klientů tento rok zemřelo a proč. Kolik jich umrzlo, kolik mělo problém najít lékařskou péči. Co potřebujete k tomu, aby vám to šlo lépe.
Drahá centra a domovy pro seniory, napište, kolik klientů k vám tento rok přišlo a co by se s nimi bez vás stalo, jak by umírali doma osamocení, bez pomoci, leželi by na sedačce a nemohli se pohnout, někdo by je okradl a za chvíli by zapomněli i vlastní jméno.
Drahé dětské domovy a centra pro děti, řekněte to zcela jasně, kolik dětí, která k vám přišli, byly týrané, kolik z nich bylo odebráno rodičům, kolik z nich má rodiče drogově závislé, kolik z nich neumí číst, ani psát, protože je to do dnes nikdo nenaučil. Nemáte dostatek příběhů, které můžete zveřejnit s povolením klientů? Udělejte je anonymně, složte fiktivní příběhy z těch reálných, ukažte svou práci na příkladech.
Milé sociální pracovnice, řekněte, proč je těžké hledat některým lidem práci, že mají mentalitu malých dětí, protože je rodiče zanedbali, že mají zdravotní problémy tak zásadní, že jsou velmi omezení ve výběru profese, že je nikdy nikdo nenaučil, jak zacházet s financemi tak, aby dokázali žít normální život.
Drahé útulky, řekněte, kolik zvířat jste zachránili, jak se k vám dostali, co si zažili a co by s nimi bylo, kdybyste nebyli. Organizace vyjíždějící na mise do zahraničí, kde zuří válka, řekněte, kolik mrtvých jste viděli, jak jste se museli překračovat mrtvá těla, kolik vašich přátel zemřelo.

Drahé neziskové organizace, vyberte nejpalčivější problémy a ukazujte je.

Klidně každý den, na twitteru, facebooku, instagramu, youtube, rozesílejte je do medií, pište je na letáčky, dělejte cokoliv, aby se o tom dozvědělo co nejvíce lidí, nebojte se toho. Pokud jste to vy, kdo chce pomáhat, proč by tu neměl existovat někdo další, kdo se k vám rád připojí?

Nejsme to my, neziskové organizace, kdo ubližují druhým.

Nejsme politici, kteří mají pravomoc rozhodovat o tom, co s naším státem bude, nejsme státní vlády, které rozhodují, kdo bude s kým bojovat a kde bude způsobena smrt. Jsme to my, neziskové organizace, jednotliví lidé, kterým problémy nejsou lhostejné a kteří dělají své možné maximum pro to, aby byl svět lepší, aby bylo pomoženo co nejvíce lidem, zvířatům, přírodě. Nejsme žádný dobroseři, pomáháme tam, kde je skutečná nouze. Neziskové organizace nejsou elity v jejichž rukách se kumuluje moc a prostředky, ale dělníci, kteří pomáhají udržovat stabilitu, nabízejí pomoc a hledají řešení problémů. Jsme také důležití, také máme své místo.

Nezapomeňte. Kdo není slyšet a vidět, nemůže být úspěšný ve své misi. Věřím ve vás.

Leave a Comment

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *