Recenze: Hlad, utrpení, potraty v severní koreji

Informace o knize

Název knihy: Hvězdy mezi sluncem a měsícem (Útěk za svobodu ze Severní Koreji)
Autor: Susan McClellandová (podle příběhu Lucie Jangové)
Počet stran: 254
Rok vydání: 2014
Cena, za kterou jsem koupila: 249 Kč
Nakladatelství: Ikar

Hvězdy mezi sluncem a měsícem je jedna z těch knih, které máte přečtené za den. Ne proto, že by byla krátká nebo že by příběh nebyl dlouhý, ale protože se nedokážete odtrhnout. Každou minutu, kdy si nečtete přemýšlíte, co bude dál. Nedokážete ani odhadnout, jak příběh bude pokračovat. I přesto, že už od začátku víte, že hlavní hrdinka uteče a nakonec přežije, protože jinak by nemohla o svých vzpomínkách napsat, hltáte každé jedno slovo, každý jeden okamžik, každou vteřinu jejího života prožíváte naplno.

Kniha není pouhou fikcí, příběhem, který by vznikl v něčí hlavě, jedná se o skutečný život ženy, která našla odvahu, sílu a odhodlání a udělala, co bylo nutné, aby se dostala z jednoho z největších světových pekel. Přežila hladomor, obchod s lidmi, domácí násilí, přišla o dítě a přežila skutečné životní peklo. 

Ukázka z knihy: Úvod
Naše cela byla osvětlená načervenalou žárovkou visící na drátě ze stropu. Byla tam jedna žena, kterou jsem nikdy neviděla odejít z cely. Zpočátku jsem si myslela, že je mrzák, protože neustále zůstávala v přikrčené poloze. Později, když jsme si vzájemně vybíraly vši z vlasů, nám dříve uvězněné ženy šeptem vyprávěly její příběh. V místnosti vedle kuchyně byla velká kovová nádrž plná slané vody, v níž kuchaři marinovali zelí, které nám přidávali do polévky. Ta žena doufala, že se jí v noci podaří uniknout z vězení, a ukryla se v nádrži. Celá se do ní ponožila a nechala venku jen nos. Jenže dozorci nás vždycky ráno i večer počítali. Všimli se, že žena zmizela, a když ji našli, zbili ji tak, že už se nikdy nenarovnala. Byla mladší než já, měla asi pětadvacet let, ale vypadala jako jedna z těch k smrti vyčerpaných starých žen, které prodávaly zkažená vejce na venkovských trzích. Nikdo přesně nevěděl, co s ní dozorci dělali, protože od té doby už nikdy nepromluvila.

Autor fotografie: Jan Šibík

Lidé jako Lucia už snad ani nemohou mít noční můry. Žádná noční můra totiž nemůže být tak strašná jako život v Severní Koreji samotný. Lucia odhaluje promyšlenou propagandu, která jí držela při životě, v diktároském režimu, který si ani neuvědomovala, vzhlížela ke svému vůdci a přitom se jí žaludek bolestivě stahoval hladem.

Autor fotografie: Jan Šibík

Tento kousek by neměl chybět v knihovně nikomu. Je to realita, která se děje o pár zemí dál. A samozřejmě, nejde pouze o Severní Koreju, existuje mnoho zemí, kde jsou potlačována základní lidská práva, která pro nás evropany jsou samozřejmostí. Mnoho lidí má hlad i přesto, že jejich země s tím může něco udělat. Nezapomínejme, že na Ukrajině se některým lidem stále nedostává jídlo. Umírají. Jestli se chcete dozvědět další informace, doporučuji se podívat na stránku Člověka v tísni nebo Amnesty International

Hvězdičkové hodnocení (10/5)